Rozhovor s naším kolegou ze služby Krizová pomoc, Petrem Suchomelem
15 března, 2023
Přinášíme vám rozhovor s Petrem Suchomelem, sociálním pracovníkem, který už 4 roky působí na pozici krizového interventa a je jediným mužem v týmu naší služby Krizové pomoci. Odpovědi na otázky velmi autenticky popisují způsob práce krizového interventa, která je často velmi komplikovaná.
Přejeme příjemné čtení, a především Petrovým kolegyním doporučujeme dočíst do úplného konce.
Čím je podle tebe služba Krizové pomoci charakteristická?
Zvlášť v této době je služba Krizové pomoci charakteristická a výjimečná tím, že je rychlá, že dokáže velmi pružně reagovat na potřeby klienta a my pracovníci dokážeme u klienta být v řádu hodin, maximálně dnů, což je dnes v porovnání s dostupností jiných odborných služeb nesrovnatelné. Tam jsou ty čekací doby často i výrazně delší. Naše první setkání s klientem je tedy opravdu brzy po prvním kontaktu, což je v rámci krizové intervence důležitý faktor. Tu včasnost pomoci zvládáme a tohle si stále dokážeme udržet, i když se situace v poslední době výrazně mění a množství telefonických kontaktů i samotných výjezdů narůstá.
Naši službu tedy poskytujeme formou krizové intervence, která reaguje na konkrétní aktuální problém – co se děje tady a teď. Od klasického poradenství nebo terapie se liší především tím, že jejím primárním úkolem není vyřešit celý problém. Náš úkol je zejména člověka stabilizovat a společně najít zdroje a kompetence pro zvládnutí aktuální situace a to tak, aby se jeho stav nehoršil, ale aby byl schopen nějakým způsobem fungovat – to je takto jednoduše řečeno. Ideálně se pak člověk vrací do běžného života. Jsou i případy, a těch je poměrně hodně, kdy forma krizové intervence není pro klienta dostatečná a tvoříme takový předěl, než se klientovi dostane další návazné odborné péče. Tady je nutné zmínit, že aktuálně se čeká na termín u psychiatra nebo klinického psychologa v řádech měsíců a my v rámci krizové pomoci můžeme zajistit, aby v tomto čekacím období klient nebyl sám, a poskytujeme mu podporu dle jeho potřeb.
To mě přivádí k dalšímu charakteristickému znaku krizové pomoci a tím je krátkodobost. To znamená, že naši péči poskytujeme jenom po dobu akutnosti stavu klienta, pak už naše práce končí. Neposkytujeme dlouhodobou péči ale zpravidla krátkou a intenzivní. V akutních případech se potkáváme s klientem častěji, dle jeho momentálních potřeb a kapacity služby. Zvláštní skupinou jsou klienti s duševním onemocněním, kterých v poslední době přibývá, to jsou lidé, které můžeme doprovázet v řádech měsíců i let, akutní krize jsou totiž součástí jejich běžného života.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
U krizové pomoci jsou dny velmi různorodé a náš harmonogram je každý den trochu jiný. V zásadě to, co je společné pro ten náš den, je, že se náš tým schází na začátku pracovní doby a začínáme krátkou intervizí nás pracovníků. To znamená, že si předáváme důležité informace z předešlé směny ohledně hovorů nebo výjezdů, třeba telefonáty bývají často až k večeru, takže to další ráno je pro nás takové shrnutí aktuální situace. Pro nás je to velmi důležité si říct, co je nového, co se řeší, předat si praktické informace pro další dny, říct si, kdo kam jede, jaké jsou aktuální plány.
Máme 12 hodinovou provozní dobu a jsou dny, kdy není moc výjezdů, ale třeba více delších hovorů s klienty, a pak zpracováváme administrativu v kanceláři. Nebo máme krizové intervence tady u nás na kontaktním místě v centru Zlína v ambulanci. Naopak jsou dny, kdy jsme venku v terénu skoro pořád, jezdíme po celém Zlínském kraji. Ráno sedneme do auta a vracíme se večer. A to mě na mojí práci také baví, že je tímto způsobem různorodá, často se náš plán dne mění z minuty na minutu.
Jsou typy situací, které jsou pro tebe více náročné?
Určitě ano, tady bych zmínil dva typy situací, které jsou pro mě osobně náročnější. První situace je úmrtí v rodině, autonehoda nebo nějaká tragická událost, kdy je naším úkolem nejen pracovat s pozůstalými dospělými ale i s dětmi. My přijíždíme, pracujeme s rodičem, který čerstvě, v řádu pár hodin, přijal zprávu, že jeho partner nebo partnerka zemřeli nebo spáchali sebevraždu. Sebevražda jednoho z rodičů je bohužel častým případem. Zároveň s postupným přijetím nové skutečnosti zde přichází potřeba říct to dítěti. Dost často se setkáváme s tím, že rodič si nepřeje na předání takové zprávy dítěti být sám a chce, abychom buď u toho alespoň byli přítomní, nebo mu přímo pomohli zprávu předat. A to je jedině dobře, od toho tu jsme, aby lidé nebyli na extrémní životní situace sami. Ale, upřímně, říkat dětem, že jeden z rodičů zemřel, to je opravdu náročné a zvlášť pokud jde o malé dítě, předškolního věku nebo 1.stupeň ZŠ. To je pro mě, jako rodiče, velmi těžké. Druhou náročnou oblastí jsou z mého pohledu násilné trestné činy, práce s obětí, zneužívání dětí. To je pro mě také velmi citlivá oblast.
V takových situacích jsem rád, že na to nejsem sám. My pracujeme vždy týmově ve dvou lidech a je to důležité, jak kvůli bezpečnosti, tak i kvůli charakteru těch situací, kdy můžeme reagovat na aktuální vývoj událostí. Když jezdíme právě třeba do rodin, tak se s kolegyní rozdělíme a řešíme dvě paralelní intervence. Jeden z nás komunikuje s rodičem nebo pečující osobou, druhý s dítětem, zkrátka vždy dle potřeb klientů. Pro nás i pro klienty je tento přístup velmi užitečný.
Pro pracovníky v přímé péči je důležitá psychohygiena/sebepéče – jak se odreagováváš? Pokud nejsem v práci, můj nejtypičtější relax je sport. Jezdím na kole, běhám, jdu si zahrát fotbal. Jsem vděčný za náš projekt ,,Běžííím a jezdííím pro dobrou věc“. To je pro mě inspirace pro nějaký výkon. Naše společná trička jsou parádní, vždy mě potěší, když na cyklostezce potkám někoho s naším tričkem s našimi logy, usměju se, pokývnu. Šířit informace o našich službách tímto způsobem mi přijde opravdu super nápad. Já nejsem vrcholový běžec, ale každý závod je pro mě motivací a už se chystám na letošní Josefský běh, který nám sezónu BAJ odstartuje. Jinak největší vzpruhou a odreagováním je pro mě samozřejmě moje rodina, to je moje velká nabíječka. A pak také moje výborné kolegyně, náš tým v práci, který i přes náročnost, kterou naše práce přináší, dokáže udržet humor a nadhled. Naše vztahy jsou velmi dobré, a to mi hodně pomáhá při řešení dlouhých vypjatých situací. Moje kolegyně jsou velkým zdrojem odlehčení samotné práce.