Rozhovor s vedoucí ZDVOP Jitkou Pryglovou

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je jediná pobytová služba, kterou poskytujeme, navíc v nepřetržité provozu. 11 krizových lůžek je určeno dětem od narození do 18 let, pokud se octnou v situaci, která dítě ohrožuje na životě nebo zdraví. Náš ZDVOP je také jediná služba svého druhu ve Zlínském kraji. Vedoucí služby Mgr. Jitka Pryglová odpovídala na otázky z denní praxe.

Během roku se na krizových lůžkách vystřídají desítky dětí, za rok 2023 to bylo celkem 67 dětí. Jaká jsou letošní čísla a jak to vypadá s aktuální obsazeností lůžek?

Aktuálně se blížíme počtu 50. Dá se předpokládat, že vyššího čísla než v roce 2023, co se týká počtu dětí, nedosáhneme, máme ale za to vyšší obsazenost našich krizových lůžek, tzv. obložnost. V průběhu tohoto roku máme téměř po celou dobu naplněnou kapacitu, což je oproti loňskému roku citelný nárůst. Často tedy nejsme schopni přijmout další děti, i když poptávka je. V současné chvíli máme 1 volné místo, už asi tři týdny, což je po delší době výjimečný stav. To 1 místo se ale paradoxně hůře obsazuje, protože častá je poptávka po místech pro sourozenecké skupiny.

Základem poskytování služby ZDVOP je stabilizace dítěte, zjištění jeho potřeb a jejich postupné naplňování. Jak ale v praxi vypadá den dítěte, které je ve ZDVOP?

První dny po nástupu k nám jsou pro dítě adaptačním obdobím, kdy si zvyká na nové prostředí, seznamuje se s tím, jak to u nás funguje, jaké lidi potkává, jaká jsou pravidla. To období je různě dlouhé také podle věku dítěte nebo zátěže, kterou si s sebou přináší a co je potřeba řešit. Jakmile se u nás zadaptuje, snažíme se, aby se dítě zařadilo s ohledem na svůj věk do školy/školky. U velké části dětí zajišťujeme školy náhradní, protože se k nám dostávají děti z celého Zlínského kraje i z vzdálenějších oblastí. Středoškoláci zpravidla chtějí zachovat svoji stávající školu a zvládají dojíždět i do vzdálenějších míst nebo jsou přes týden na internátě. Pro děti na základní škole se snažíme zajistit docházku v dostupné škole ve Zlíně. Vše řešíme s individuálním přístupem podle potřeb a možností dítěte.

V běžném dni se dítě ráno po probuzení vypraví do školy/školky – služby se střídají v 8 hodin, takže ráno snídá a vypravuje se s „noční“ tetou. Mladší děti tety doprovází, starší děti učíme přiměřeně se osamostatňovat, aby se do školy i ze školy dokázaly dopravovat samy. Mladší děti mohou chodit i do školní družiny, když je to smysluplné a pro socializaci dítěte vhodné.

Po návratu dítěte ze školy do ZDVOP si děti třeba chvíli odpočinou, společně s tetou nebo samostatně se věnují školní přípravě, přípravě oblečení a věcí na další den. Když je to možné, mají i další program- hraní, tvoření nebo procházku. Tety řeší společně s dětmi běžné vyřizování jako návštěvu lékařů, nákupy oblečení, bot, dále zajišťují např. brýle, rovnátka. Zkrátka všechno to, co dítě potřebuje a co je pro něj nezbytné. Děti se také přiměřeně svým schopnostem zapojují do domácích prací. O děti, které se nemohou do školního procesu zapojit z různých důvodů nebo o ty nejmenší se stará teta celodenně tak jako maminka, která s dětmi zůstává doma. Společně vaří, uklízí, hrají si, učí se, chodí na hřiště a hospodaří. Děti mohou také být v kontaktu se svojí rodinou – telefonovat si nebo mohou rodiče své děti navštěvovat.

Při předávání směn na konci dne už musí být doma i starší děti, nastává večerní režim, hygiena a ukládání do postelí.

Vše je ale ve ZDVOP trochu složitější proto, že jsou zde často velmi traumatizované děti, které mohou mít problematické chování, děti, které si nesou různou zátěž ze svého rodinného prostředí, kde podmínky rozhodně nebyly ideální. A tak jsou každodenní procesy pro tety ve ZDVOP náročné.

V poslední době narůstá počet dětí, které o pobyt zažádají sami. Jak si tento „trend“ vysvětluješ a jaké jsou situace, kdy se toto stává?

Tento „trend“ je u nás zřejmý a zaznamenali jsme jej více u dívek než u chlapců. Jedná se o děti 14+, které si samy zažádají o umístění ve ZDVOP. Důvodem je například velmi neurovnaná a vyhrocená situace v rodině, kdy spolu nedokáží členové rodiny komunikovat, jsou tam opakované konflikty, hádky, někdy i fyzické potyčky. Primární příčinou zde bývá třeba domácí násilí, užívání návykových látek nebo psychiatrická diagnóza u rodiče. Jsou to situace, kdy se rodiče nejsou schopni o své děti řádně postarat a dítě dlouhodobě žije v nevyhovujícím prostředí. Dítě/dospívající to pak už zkrátka nevydrží a o pomoc si zavolá. Tady hraje roli vyšší informovanost, kdy se dítě o naší službě dozví a dostane kontakt např. od pracovníka OSPOD, který je už často v řešení zainteresovaný. Starší děti si nás prostě „vygooglují“, zavolají přímo a řeknou si o naši pomoc. Tyto situace nebereme na lehkou váhu, rozhodně to nepovažujeme za rozmar dětí. Z hlediska dítěte si myslím, že je toto řešení na místě. Nikdo nechce ze svého prostředí odcházet do neznáma jen tak pro nic a za nic. Dítě tím jasně říká, že je pro něj situace velmi znepokojivá a že potřebuje, aby se tím, co se děje doma, někdo vážně zabýval. U nás může být nějakou dobu v klidu a bezpečí, což v domácích podmínkách třeba nezažívá, a proto tuto možnost volí.

Cílem služby je, aby se za dobu pobytu v našem zařízení našlo bezpečné místo, kde bude dítě dále žít. Jaká je průměrná délka stráveného pobytu a kam tedy děti ze ZDVOP odchází?

Letošní průměr je nyní koncem října 82 dní, což je poměrně hodně. Některé děti jsou tu třeba jen několik dní, jiné zde máme i více než sto dní, než se jejich situace vyřeší a mohou odejít. Nejčastěji se děti vrací zpátky do původní rodiny. Nejdůležitější totiž je, aby po tu dobu, co jsou děti ve ZDVOP, se s rodinou pracovalo, což je hlavně úkol pro OSPOD, motivovat rodiče ke změnám a podpořit rodinu tak, aby se dítě mohlo vrátit do vyhovujícího prostředí. V některých případech však návrat do běžného prostředí v rodině není možný, a tak děti ze ZDVOP odchází do ústavní výchovy, nejčastěji do dětských domovů. Třetí nejčastější variantou je pěstounská péče. Může se jednat o příbuzenskou pěstounskou péči, kdy si k sobě vezme děti babička, teta nebo jiný příbuzný. Bohužel v oblasti klasické pěstounské péče se častěji setkáváme s tím, že není dostatek volných přechodných ani dlouhodobých pěstounů, a to ani pro děti předškolního věku.

Nepřetržitý provoz navíc v režimu ZDVOP je velmi specifický a pro pracovníky náročný, jak se daří pečovat o zaměstnance? Co vnímáš jako důležité v kontextu psychohygieny pracovníků ZDVOP?

ZDVOP je velmi specifická a dynamická služba, jak se zde přesvědčuji každodenně. Klade u zaměstnanců v přímé péči vysoké nároky na všestrannost, schopnost přizpůsobit se a vyžaduje značnou odolnost vůči stresu a proměnlivosti práce. Největší zátěží jsou obecně agresivní děti s poruchami chování a pro tety nemusí být vždy jednoduché se s tímto vypořádat. Péče o děti ve ZDVOP je opravdu náročná, každé dítě, které sem přijde, si s sebou něco přináší, každé má své specifické potřeby a pokud má teta na starosti několik takových dětí, může to být velmi obtížné.

V PKC se celkově klade velký důraz na vzdělávání, což je velký benefit a pro lidi v náročné přímé péči je to velmi důležité. Teoretická školení v tématech, se kterými se v praxi potkáváme, jsou pro tuto práci přínosná. Jako podstatné ale vnímám především školení s praktickými nácviky různých mezních a zátěžových situací, kdy mám možnost poznat sám sebe, jak přemýšlím, jak reaguji, v čem mám své rezervy a na čem naopak mohu stavět. Když taková situace nastane v realitě, vím, jak se zachovat, jak s tím naložit. To je velmi důležitá průprava.

Významným pozitivním prvkem psychohygieny jsou také skupinové a individuální supervize – možnost, probrat konkrétní situaci nebo případ s někým nestranným, kdo se s námi na pracovní i osobní záležitosti podívá z jiného úhlu pohledu, pomůže nám věci správně pojmenovat, uvědomit si, ujasnit.   

Nově budeme mít v týmu kromě psychologa, který je zde 2 dny v týdnu, také speciálního pedagoga. Ten se bude zabývat jednak podporou dětí ve vzdělávací oblasti, může hodně pomoci při mapovaní a sanování specifických potřeb, zvládání poruch učení nebo se věnovat konkrétnímu dítěti v problematické situaci. Takovou podporu vnímám v současné době pro všechny děti ve ZDVOP jako nezbytnou.

Za velmi podstatné pro náš tým ve ZDVOP považuji dobré vztahy na pracovišti a udržování pozitivní atmosféry a dobré nálady mezi pracovníky. Celkově se snažíme dbát na dobrou komunikaci, a především pak srozumitelný a jasný přenos informací v týmu. To je ostatně i pro atmosféru klíčové, a právě kvůli specifičnosti provozu ne vždy zcela jednoduché. Tímto chci poděkovat všem členům týmu za jejich motivaci a vzájemnou podporu, protože to také beru jako prioritu, aby nám bylo v naší službě dobře.